Jan Drbohlav, běžec z Jablonce nad Nisou. Výzvu zvládl v říjnu 2024 za necelých 15 hodin jako první testovací pokus. V cíli věděl, že je škoda si tuto trasu nechat pro sebe a tak vznikly Jizerské tisícovky.
Proč ses rozhodl pro Jizerské tisícovky?
Nápad proběhnout tisícovky české i polské strany Jizerských hor jsem měl v hlavě již dlouho, ale žil jsem v představě, že výsledná spojnice bude příliš dlouhá. Až v létě 2024 jsem, při vymýšlení podzimního běžeckého cíle, nápad vytáhl z šuplíku a zasedl k mapám a dal se trasovat. Na hrubo jsem vrcholy zadal do mapy a nestačil jsem se divit! Trasa okolo 90km! To je naprosto ideální, jak pro můj podzimní běh, tak pro vytvoření něčeho nového. Ano přiznám se, ambici později vytvořit běžeckou výzvu jsem měl od začátku. Trasu jsem tedy ladil a zároveň hledal dostupné informace, zda se již něco takového nekoná a nalezl „pouze“ variantu na běžkách přes českou stranu. Na začátku října jsem se tedy vydal do svého prvního pokusu a v cíli jsem kromě radosti, že jsem to zvládl také věděl, že je škoda si tohle nechat pro sebe a tak vznikly Jizerské tisícovky.
Jak jsi výzvu pojal – šel jsi po čase, nebo spíš po zážitku?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že na čas jsem nemyslel. Věděl jsem, že půjdu sólo, ale neměl jsem příliš časový odhad. Veřil jsem, že bych to měl jít pod 20 hodin, ideálně pod 17, ale nechtěl jsem si na sebe vytvářet přílišný tlak. Takže plán byl jít to co nejlépe. Nikde se příliš nezdržovat a pokud vše dobře dopadne, trasa bude stát za to a opravdu z toho udělám běžeckou výzvu i pro ostatní, tak aby první čas byl důstojný.
Nejtěžší a nejhezčí moment během trasy?
Nejtěžší momenty si vybavuji dva. První už někde okolo 30. kilometru. To už jsem nějakou dobu běžel v dešti a během připravené občerstvovačky jsem dost vykosnul. Ruce bolely, jak jsem je snažil zahřát a vědomí, že mám ještě 2/3 před sebou mi příliš nepřidalo. Druhým momentem pak bylo doběhnutí k rozhledně na Wysoki Kamień – vysněný checkpoint s kioskem. Vytoužená cola se nekonala – zavřeno. Nejsilnější byly závěrečné kilometry. Dost to bolelo, už se dávno neběželo lehce. Věděl jsem ale, že už to dokážu. Navíc s časem pod 15 hodin a vidinou, že vytvářím něco nového, co po mě snad budou opakovat jiní.
Jak ses připravil – trénink, výbava, plánování?
Po červencovém Grossglockner Ultra Trailu jsem si dal trochu aktivní regenerace ve formě kola a tak se na běhání zase těšil. I když jsem přesně nevěděl co, ale že bych v říjnu chtěl něco okolo 100km jsem věděl a tak jsem se snažil něco nabíhat a sem tam běhy prodlužovat. Výbava byla trochu uzpůsobena s ohledem na chladnější deštivou předpověď. Na 30. kilometr jsem si nechal tašku – občerstvovačku a na 40. kilometr mě přijel povzbudit taťka. Jinak sólo.
Co bys vzkázal těm, kdo nad výzvou přemýšlí?
Pojď do toho! Jizerky jsou krásné v jakémkoliv počasí, ale POZOR i když parametry výzvy mohou působit mírně, tak to není jen běhání po panelkách.
Napsat komentář