Následující trasa je pouhým doporučením, je možné ji uzpůsobit, dle požadovaných preferencí, však v souladu s pravidly.
Původní trasa Jizerských tisícovek má start a cíl na parkovišti u Horské chaty Smědava (parkovné možné platit hotově či kartou u automatu u chaty).
GPX soubor prvního úspěšného pokusu
Ze startu se vydáme proti směru hodinových ručiček na Smědavskou horu, pokračujeme stále rovně až na Polední kameny. Zde se musíme kousek vrátit na Pavlovu cestu a přebíháme panelovoasfaltovým úsekem pod Ptačí kupy. Následuje moc pěkná hřebenovka přes Ptačí kupy, Holubník, Bílou Smrt. V sedle Holubníku odbočíme po žluté na Černou horu a Sněžné věžičky. Po nich si chvilku od trailu odpočineme, prokážeme svoji navigační schopnost při pátrání vrcholu Na knajpě. Pokud počasí a roční období dovolí, můžeme využít služeb bufetu Na knajpě před stoupáním na okolní dominantu – Jizeru. Z ní seběhneme pěšinou jižně na Kasárenskou silnici, přes kterou pokračujeme až na Kyselou vodu, kde opět průsekem stoupáme na Uhlířský vrch a dále na Milíře, tam seběhneme opět dolu na cestu, po zelené na Kasárenskou. Rozcestí U Studánky je přibližně na 30. kilometru, jedná se tak o dobré místo, kde schovat zásoby na občerstvení (navíc velmi blízko startu, logisticky snadno dostupné).
Hraniční cestou nastoupáme nějaké výškové metry a po hřebeni se dáme pěšinou až na Černý vrch, Vlašským hřbetem pokračujeme na Jezdeckou a Knížecí cestu, která nás zavede pod Zámky. Zámky je jedna z tisícovek, jejíž vrchol není úplně snadno rozpoznatelný, ale mapy vrchol pomohou nalézt. Zbývá nám asi dvou kilometrový přeběh na Jizerku (cca 40. kilometr). Než se vydáme do osady, ještě si dáme výšvih na Bukovec. Čeká nás na delší dobu poslední česká tisícovka – Věžní skály (Jelení stráň), kde se hezky můžeme podívat, co nás dále čeká. Seběhneme na hranice s Polskem.
Přeběhneme Jizeru a pokračujeme po zelené okolo Graniczniku do Orle (50. kilometr). Následuje část, kde je potřeba dávat navigačně pozor. Krogulec proběhneme a nebýt hodinek, tak si toho ani nevšimneme. Krátká odbočka na Cicha Równia je trochu zbytečná, ale zas tak to cestu nezkomplikuje. Část na Wysoki Kamień je trochu monotonní, ale na druhou stranu to nutí člověka běžet. U rozhledny máme v nohách již přes 60 kilometrů. Dále vynecháme dva vedlejší vrcholy, které ani mapa nezná (Zawalidroga Z a Wysoki Kamień Z.) Následuje jedna tisícovka za druhou – Zawalidroga, Zwalisko, Izerskie Garby. Pokračujeme na nejvyšší horu Jizerských hor – Wysokou Kopu. Oproti české části jsou polské tisícovky dost u sebe a tvoří takový dlouhý hřeben, není to tedy takové převýšení a dost to ubíhá. Důkazem jsou tomu Przednia Kopa a Sine Skałki, které mineme poklusem po příjemné pískové cestě. Stoupání na Podmokłu je trochu hůře čitelné a místy se cestička ztrácí v borůvčí. Łużec je taková předzvěst závěru, je to poslední vrchol, který s mapou trochu pohledáme a pokračujeme na závěrečnou pasáž – Stóg Izerski a nakonec polský a český Smrk. Pokud do té doby nebyla kolena cítit, tak sešup Nebeského žebříku je prověří. Posledních 6 kilometrů už člověk dotlačí i kdyby nechtěl. A jsme zpět na Smědavě, po cca 91km a necelých 3000+. Pěkný den, hm? Kolikrát bylo potřeba zapnout čelovku záleží na výkonosti každého běžce a délce dne.
